Úvodní stránka Infoservis Systém EKO-KOM je na evropské směrnice připraven

Systém EKO-KOM je na evropské směrnice připraven

12. 12. 2019

Evropa se intenzivně připravuje na výzvu v podobě nových cílů a požadavků vyplývajících z unijních směrnic CEP a SUP. Každá z členských zemí Evropské unie, včetně České republiky, teď řeší jak nově vytyčených met dosáhnout. Ty jsou velmi ambiciózní, což bude pro mnoho států znamenat i velmi razantní zásahy do stávajících systémů třídění a recyklace. V oblasti obalového odpadu Česká republika má, jako jedna z mála zemí, velmi dobrou startovní pozici.

 

Zatímco obce se musí zaměřit především na zvýšení množství odpadu předaného k recyklaci a na odklon komunálních odpadů od skládkování, na EPR systému (u nás známější jako AOS), úpravcích a zpracovatelích pak bude, aby splnili nové stanovené míry recyklace obalových odpadů. Zásadní bude tzv. konečná recyklace, tedy množství odpadu, které se převede do konkrétních výrobků nebo které vstoupí do technologií, které jej budou schopny recyklovat.  Ze všeho nejdříve bude ale nutné nastavit ekonomické podmínky pro odpadový a recyklační průmysl tak, aby bylo možné nové legislativní požadavky plnit. Zjednodušeně lze říci, že stát musí odstranit administrativní bariéry recyklace, zatímco EPR systém v obalech musí vytvořit ekonomické prostředí vedoucí k tomu, aby pro původce i odpadové firmy byla recyklace nejvýhodnějším způsobem nakládání s obalovým odpadem. Ostatně dle nových směrnic právě to má být cílem pravidel, která stát stanoví pro EPR systém.

Řada firem i různých organizací již prezentovala vlastní analýzy o aktuálním třídění a recyklaci odpadů v České republice, včetně různých návrhů řešení, jak naplnit požadované cíle. Bohužel se však stává, že tato řešení jsou formulována, jako kdybychom se teprve teď začali zabývat recyklací a nic jiného než skládky, tu nebylo. Česká republika přitom má rozvinutý systém třídění a recyklace odpadů, který je založený na úzké spolupráci obalového průmyslu, měst a obcí a celého odpadového sektoru. Za zhruba 20 let své existence dnes dosahujeme celoevropsky špičkových výsledků, zejména v třídění a recyklaci obalových odpadů. Právě v oblasti obalových odpadů, za jejichž zpětný odběr a recyklaci je odpovědný EKO‑KOM, tak nejen plníme současné recyklační cíle stanovené legislativou, ale plníme již nyní bez větších problémů řadu cílů, které EU stanovuje až na příští dekádu. Nově se však musíme připravit na dvě poměrně zásadní změny. Evropská unie jednak stanovila v balíčku CEP nové vysoké cíle pro recyklaci, ale zároveň také změnila definici recyklace, přesněji řečeno zavedla nový pojem „konečná recyklace“, ke kterému vztáhla tyto nové cíle. Tím se bod, ve kterém se měří dosažená recyklace pro účely hodnocení plnění cílů, posunuje ze vstupu materiálu do technologie úpravy odpadu (dotřiďovací linky) až na vstup do výroby produktu/výrobku. Zjednodušeně formulováno, za plnění cíle již nebude považováno vytvoření druhotné suroviny, ale až čistý vstup z jejího zpracování do výroby. Splnit tyto nové požadavky nebude jednoduché, ale tuzemský systém je na změnu dobře připraven díky vysoké intenzitě tříděného sběru. Pokud je totiž cílem maximalizovat množství odpadu zpracovaného ve výrobě, bude se to vždy dělat lépe, pokud máte velké množství vytříděného odpadu na vstupu do jeho úpravy, než když teprve musíte učit spotřebitele dostatečně třídit. Zatímco naším problémem budou „jenom“ technologické změny v úpravě a zpracování odpadu, pro velkou řadu členských států EU bude hlavním problémem vytvoření infrastruktury třídění odpadu a výchova obyvatel k jejímu užívání.

 
S ohledem na vyšší požadavky vyplývající z obou směrnic si pochopitelně i AOS EKO‑KOM zpracovala analýzu možných variant postupu. Na jejím základě jsme dospěli k přesvědčení, že cílů obalové a odpadové směrnice (CEP) týkající se obalů a směrnice o omezení jednorázových plastů (SUPP) lze nejlépe dosáhnout několika spíše evolučními než revolučními postupy. Především je to pokračující intenzifikace tříděného sběru. Zejména v oblastech s podprůměrnými výkony, nebo chcete-li v oblastech s potenciálem rozvoje, je stále ještě možné zvyšovat množství vytříděného odpadu. Dále je potřebné rozvíjet sběr v rámci veřejného prostoru tzv. „out of home“, tedy umožnit lidem třídění odpadu nejen doma, ale i na pracovišti, při sportu nebo na zastávkách veřejné dopravy, kde je často tato možnost nedostupná.  Konečně, plnění cílů napomůže i odtřídění alespoň části obalových odpadů, které zůstávají ve směsném odpadu, v rámci technologií pro přípravy paliv z komunálních odpadů. Ty nejen umožňují, ale i předpokládají odtřídění některých složek, například kovů.
 
 
 

Intenzifikace tříděného sběru a úprava směsného komunálního odpadu

 
Intenzifikace tříděného sběru odpadu by měla být zaměřena na obce, které jsou z hlediska třídění dlouhodobě pod celostátním mediánem výtěžnosti tříděného sběru, a kde je identifikován potenciál růstu tříděného sběru. Jednak stále existují obce, které na tom nejsou s tříděním příliš dobře, ale příkladem potenciálu pro růst třídění jsou třeba rekreační oblasti. Intenzifikaci je třeba si představit jako komplex opatření, kterými lze dosáhnout zvýšení vytříděného množství odpadů v daných lokalitách. Primárně jde o zlepšení dostupnosti nádob na tříděný sběr společně s intenzivní prací s příslušnými obcemi a jejich obyvateli, tak aby vzrostla účast obyvatel na třídění. Jde tedy fakticky o pokračování toho, co děláme již řadu let. Kromě rozvoje a optimalizace veřejně dostupné sběrné sítě počítáme s rozvojem a podporou sběru v zástavbách rodinných domů formou individuálních sběrů. Tím je myšlen sběr prostřednictvím menších nádob, či pytlů pro sběr papíru, plastu, v některých případech také nápojového kartonu a kovů umístěných přímo ke každému rodinnému domu. Tyto systémy sběru jsou dlouhodobě podporovány také z Operačního programu Životní prostředí, jehož cílem je mimo jiné zavedení systému předcházení vzniku domovních odpadů u občanů, tzv. systému „door-to-door“.  Z dlouhodobého hlediska předpokládáme, že individuální sběr bude využívat cca 50 % obyvatel žijících v rodinných domech. Z tohoto údaje je tedy patrné, že i nadále převažujícím způsobem třídění celostátně zůstane klasická veřejná síť kontejnerů. Nicméně z našich analýz vyplývá, že zavedením individuálního sběru je možné v daném místě zvýšit účinnost sběru papíru o 2 až 5 kilogramů a sběru plastů o 3 až 7 kilogramů na jednoho obyvatele za rok. V této formě sběru proto vnímáme značný potenciál pro plnění celostátních cílů recyklace, i když bude z organizačních a technických důvodů dostupná jen menší části obyvatel a rozhodně ji nebude možné uplatnit v klasické městské zástavbě.
 
Neméně významnou součástí strategie bude rozvoj sběru obalových odpadů mimo domácnosti. Zvláště na veřejných prostranstvích, kde lidé tráví volný čas, v parcích, kulturních zařízeních, sportovištích, rekreačních zónách atd. S razantním navýšením cílů recyklace nebude dále možné akceptovat současný stav, kdy většina obalů, které spotřebitel používá mimo vlastní domácnost, se stává součástí směsného odpadu. Je pochopitelně organizačně jednodušší nabídnout a obsluhovat jednoduché odpadkové koše, jejichž výstupem je směsný odpad, nicméně pro plnění cílů CEP, jak obalových, tak i celkových pro komunální odpad, budeme muset zajistit, aby alespoň část tohoto odpadu prošla recyklací. Vedlejším, ale z určitého hlediska významnějším, efektem rozšíření a zkvalitnění infrastruktury, kterou občanům poskytneme pro odložení běžných odpadků, bude i prevence vzniku volně pohozených odpadů, tzv. litteringu.  

 

Odtřiďování recyklovatelných složek z SKO

 
Zcela novým prvek v Systému EKO‑KOM bude získání materiálově využitelných obalových odpadů ze směsného komunálního odpadu (SKO) prostřednictvím technologií přípravy odpadu po energetické využití (PEVO). I přes veškerou snahu, a výše popsanou intenzifikaci primárního odděleného sběru, zůstane určitý podíl materiálově využitelných obalů právě v SKO. Část z nich lze přímo z SKO získat. V současné době se to již částečně děje při odtřiďování kovů ze škváry po energetickém využití odpadů v ZEVO, ale vzhledem k novým předpisům, a na konci dekády předpokládanému ukončení skládkování, bude přinejmenším část SKO upravována ještě před vstupem do energetického procesu. Termín odtřídění zde není ekvivalentem vytřídění, protože jde o velmi selektivní proces, který není cílen na získání veškerého recyklovatelného materiálu, ale především na zlepšení kvality odpadu z hlediska technologie použité k získání energie. Odtřiďování ze směsného odpadu tedy nemůže nahradit standardní systém třídění na materiálové komodity a jejich následné dotřiďování do druhotných surovin, ale bude vítaným příspěvkem do celkové bilance materiálového využití.
 
Při odtřiďování materiálově využitelných složek z komunálních odpadů se využije synergického efektu evropského cíle odklonu komunálních odpadů od skládkování a cílů recyklace komunálního i obalového odpadu. Kapacity stávajících, ani dnes projektovaných, ZEVO nebudou schopny energeticky využít všechny směsné komunální odpady, které se dnes skládkují. Zároveň jsou v ČR připravovány reálné projekty využití SKO jako palivového vstupu v rámci rekonstrukce tepláren, která je beztak nutná kvůli ekologizaci stávajících kotlů. Např. Veolia plánuje u dvou tepláren částečný přechod od uhlí na spalování alternativních paliv a biomasy. Část odpadů, které v budoucnu nebude možné skládkovat, ale ani využívat v ZEVO, se proto bude muset upravit na alternativní paliva a při jejich přípravě bude nejen možné, ale i technologicky nutné, oddělit některé využitelné obalové odpady, které budou dále předány k materiálové recyklaci.
 
Technologie přípravy pro energetické využití odpadu (PEVO) jsou různé výrobní postupy, jejichž smyslem je upravit odpad tak, aby mohl být bezproblémově a efektivně využit k výrobě energie. Jde například o technologie, jako je výroba TAP, příprava homogenizovaného odpadu pro fluidní kotle, nebo i prostá separace inertní složky před spalováním v ZEVO, která s rostoucí účinností třídění domovního odpadu může nabývat na významu i z hlediska optimalizace výhřevnosti spalovaného odpadu. V rámci všech těchto technologií dochází k odtřídění některých složek ze směsného odpadu. V rámci takových technologií PEVO jsou odtřiďovány především inertní nespalitelné materiály, z nichž část, zejména kovy, je recyklovatelná. Z technologických důvodů je však nutné i odtřídění některých spalitelných složek, jako je třeba PVC. Podle technologie cílového energetického zařízení tak PEVO představuje systém mechanických, magnetických a optických třídičů, které procesně zajistí požadovanou kvalitu vstupu do spalování. V tomto procesu lze odtřídit veškeré kovové odpady  včetně obalů (nikoli pouze nápojové plechovky), a to jak magnetických pomocí magnetického separátoru, tak i nemagnetických, jako je hliník, pomocí technologie vířivých proudů. Dále mohou být odtříděny některé druhy plastů, pro spalování nevhodné PVC, ale i pro recyklaci výhodné PET lahve, a konečně, pokud je to potřebné, je možné odtřídit sklo a část papíru.  Předpokládáme, že koncem příští dekády takovými zařízeními projde nejméně jedna pětina zbytkového směsného komunálního odpadu, což umožní v synergii s tím, jak energetické využití bude nahrazovat skládkování, navyšovat i míru materiálového využití komunálního odpadu a současně  zvyšovat míru recyklace obalového odpadu.
 
Naše strategie zapojení PEVO do plnění cílů recyklace obalových odpadů není nijak originální. Se stejným postupem při plnění cílů CEP i SUP počítají také státy jako například Belgie, Holandsko, Rakousko nebo Německo.
 
Dle dat CENIA je v ČR ročně vyprodukováno zhruba 2,8 milionu tun směsného komunálního odpadu. Rozbory směsného odpadu ukazují, že tento odpad obsahuje kolem 25 % papíru, plastu, skla a kovů. Ačkoliv jen část z toho je vhodná k odtřídění pro materiálovou recyklaci, předpokládáme, že odtřiďováním v procesu PEVO bude možné získat okolo 20 tis. tun materiálově využitelných odpadů pro plnění cílů recyklace. Z hlediska celkového požadovaného objemu půjde o relativně malý podíl, ale zejména v případě kovů, jak Fe tak i Al, půjde o významný příspěvek k plnění cílů CEP. Částečné odtřídění PET bude důležité pro zajištění cílů SUPP, podobně jako v jiných státech. Například v Norsku, které vykazuje nejvyšší procento sběru PET lahví (95 %), je odtříděním z SKO získáváno okolo 12 % sběru PET, zatímco pouze 83 % je sbíráno přímo od spotřebitelů prostřednictvím záloh. U nás se tříděný sběr PET od spotřebitele pohybuje okolo 80 %, což sice postačuje pro plnění cíle 77 % sběru stanoveného pro rok 2025, ale nebude postačovat pro splnění konečného cíle sběru 90 % stanoveného na konec příští dekády. Lze předpokládat, že i přes vyšší procento sběru, které přinese intenzifikace tříděného sběru v domácnostech i na veřejných prostranstvích, budeme stejně jako Norové potřebovat odtřídit část PET lahví z SKO, v rámci PEVO.
 

Konečná recyklace

 
Pro splnění cílů CEP v oblasti recyklace je nutno zajistit, aby byla ze sesbíraného odpadu v maximální možné míře vyrobena druhotná surovina, která bude vstupovat do procesu konečné recyklace.
 
V tom procesu hrají zásadní roli dotřiďovací linky, které jsou nezastupitelné pro papír a plasty. Kovy jsou po základním roztřídění na jednotlivé třídy přímým vstupem do hutí. Sklo se upravuje na vysoce specializovaných zařízeních pro odtřídění balastních látek a roztřídění na barvy a následně vstupuje do procesu recyklace ve sklárnách, či jiných výrobkových aplikací. Komodity plast a částečně i papír jsou však dotřiďovány na menších manuálních linkách. Česká republika disponuje velmi hustou sítí těchto dotřiďovacích linek, kterých je dlouhodobě okolo 120. Jedná se však v absolutní většině o skutečně manuální dotřiďovací linky, na kterých pracovníci vytřiďují komodity vhodné k recyklaci takzvaně pozitivním tříděním. Manuální technologie má své výhody v pružné reakci na trh, což se ukázalo v době krize trhu druhotných surovin v roce 2009, nicméně je limitující především při dotřiďování plastů. Pracovník je schopen rozpoznat PET lahev, duté plasty typu drogerie, avšak není již schopen rozpoznat plasty dle jednotlivých polymerů v případě  např. kelímků, vaniček nebo některých druhů fólií. Cílem naší strategie je motivovat prostřednictvím systémových odměn provozovatele těchto zařízení k větší míře dotřídění především plastových odpadů pro vstup do materiálové recyklace. Pozitivem jsou již první připravované projekty výstavby automatické třídící linky, či doplnění stávajících linek zařízeními schopnými detekovat plasty dle jednotlivých polymerů a tím výrazně zvýšit dotříděné množství materiálů a tedy i dosahovanou míru recyklace na jinak vyhovujících manuálních linkách.
 

Recyklace plastů

 
Pokud bychom zúžili problematiku recyklace pouze na plasty, jsou PET lahve vnímány jako nejlépe obchodovatelná komodita. Avšak plastů, po kterých je poptávka, je celé spektrum. Pokud dotřiďovací linka vyrobí jednodruhový plast, jako jsou HDPE, PE, PP, PS v dostatečném množství, je prodejní cena těchto plastů pozitivní. V ekonomické bilanci, kdy proti sobě postavíme náklady sběru a svozu, které se odvíjejí od objemu sváženého odpadu, a příjmy za tunový prodej odpadu, je ekonomika třídění a úpravy pro recyklaci těchto plastů srovnatelná s PET obaly. Součástí naší strategie je proto nastavit parametry systémové podpory dotřiďovacích linek a technologií zpracovávajících vyrobenou druhotnou surovinu tak, aby dotřiďovací linky byly více motivovány k třídění recyklovatelných jednodruhových plastů, pro které existuje poptávka.  Současně bude stimulovat systém k tomu, aby problémové plasty byly ve směsi zpracovány do výrobků, o které bude na volném trhu zájem. Předpokládá to rozšíření přímé spolupráce s odpadovým a recyklačním průmyslem. Ani v tomto případě nejde o žádný revoluční zlom, ale pouze o prohloubení dosavadní spolupráce. Intenzivní jednodruhové třídění, stejně jako stimulace poptávky po výstupu z třídiček, bude bohužel představovat vyšší náklady, které bude muset obalový průmysl pokrýt. To je však logický důsledek požadavku na razantní nárůst recyklace plastového obalového odpadu, jenž nová legislativa vyžaduje. Výhodou pro české podniky je to, že, na rozdíl od jiných států, růst nákladů nebude ani v případě plastů tak drastický, jak jinde očekávají. To nejdůležitější, a z hlediska času i investic nejnáročnější, tedy vysoce účinný tříděný sběr všech plastů, totiž již máme. Jinde se často zaměřili jen na sběr snadno recyklovatelných plastových lahví a nyní je čeká zásadní změna nejen infrastruktury, ale i nutná změna v chování domácností.